Účetní zásady pro účely daňového účetnictví: vytvoření podnikových účetních zásad

2024 Autor: Howard Calhoun | [email protected]. Naposledy změněno: 2024-01-17 18:44

Doklad, který definuje účetní pravidla pro účely daňového účetnictví, je podobný dokumentu vyhotovenému podle účetních pravidel v účetnictví. Používá se pro daňové účely. Jeho vypracování je mnohem obtížnější vzhledem k tomu, že v zákoně nejsou jasné pokyny a doporučení pro jeho vypracování. Daňoví úředníci a účetní organizace musí vypracovat fiskální politiku stejným způsobem jako účetní politiku na základě norem daňové legislativy. Dále doporučujeme věnovat pozornost hlavním bodům, které by měly být uvedeny v dokumentu účetních zásad pro účely daňového účetnictví.

Jaké jsou zásady daňového účetnictví?

Toto je kód, který stanoví pravidla pro vedení záznamů ve společnosti. Dokument stanoví způsoby oběhu dokladů, posuzování a kontroly skutečností podnikatelské činnosti. Vzor účetního postupu pro účely daňového účetnictví není stanoven zákonem. použití pravidel stanovených v účetních zásadách,ovlivňuje výsledek práce společnosti a základ pro výpočet fiskálních poplatků. Existují tři typy účetních zásad:

• Účetnictví.
• Daň.
• IFRS.

Postup pro psaní účetních pravidel pro daňové účely je popsán v RF Tax Code. Pro finanční úřady je to nejdůležitější zákon. Účetní politika pro účely daňového účetnictví je soubor zákonem povolených metod pro určování, hodnocení a alokaci příjmů a (nebo) nákladů, jejich účetnictví a další ukazatele podnikatelské činnosti organizace požadované pro účely daňového účetnictví.

Doba platnosti účetních zásad

Společnost musí uplatňovat účetní zásady pro daňové účetnictví od data založení až do okamžiku likvidace. Pro úpravu přijaté fiskální politiky je nutná změna:

• účetní metody používané organizací;
• pracovní podmínky organizace;
• fiskální legislativa naší země.

V prvních dvou případech se úpravy účetních pravidel pro daňové účely uplatňují od začátku nového účetního období. V druhém případě od období, kdy změny vstoupí v platnost. Politiku DPH lze upravovat jednou ročně, změny lze provádět od začátku roku následujícího po období jejího schválení. Nové organizace musí používat účetní pravidla pro daňové účely od okamžiku, kdy jsou otevřeny. Neexistuje žádný rámec pro daň z příjmu. Aby byl výpočet DPH požadován, musí být termín pro přijetí účetních pravidel nejpozději dodokončení prvního účetního období podnikatelské činnosti organizace. Zdaňovacím obdobím pro výpočet DPH je čtvrtletí.

Vyvinuté účetní zásady pro účely daňového účetnictví se uplatňují, dokud v nich nebudou provedeny úpravy. Není nutné každoročně vypracovávat aktualizovanou daňovou politiku. Fiskální účetnictví používá konzistentní princip.

Účetní politika pro daňové účely je stejná pro celou organizaci a její struktury. Právnické osoby nemusí po vypracování účetní fiskální politiky předkládat inspektorátu. Pokud inspektoři provedou kontrolu účetních pravidel pro účely daňového účetnictví, pak je společnost bude muset předložit daňové službě nejpozději do pěti dnů od předložení požadavku na předložení dokladu. Nedodržení tohoto pokynu může být daňovými inspektory považováno za zákeřnou překážku provádění daňové kontroly.

Vytvořte konsolidovaný účetní doklad

Zaměstnanci organizací mohou pomocí speciálního softwaru vytvářet předpisy pro zdanění s přihlédnutím ke všem aktuálním změnám. Pro účely daňového účetnictví se nazývá konstruktor účetních zásad. Softwarový produkt je zpravidla navržen tak, aby vytvořil malou účetní politiku, která v ní odráží pouze ty nejnutnější ukazatele. Pro každý ukazatel poskytuje konstruktér několik účetních metod, společnost si pro sebe vybere tu nejvhodnější. Na stránkách, kdekonstruktéři mají tendenci poskytovat příklady účetních pravidel pro daňové účely.

Úplně na začátku je nutné určit, jaký režim fiskálního účetnictví organizace používá:

• obecný fiskální systém zdanění (DOS);
• obecný fiskální režim kombinovaný s platbou UTII;
• zjednodušený daňový systém (STS);
• zjednodušený fiskální režim v kombinaci s platbou UTII.

Po stanovení daňového režimu organizace je vypracován vzorový účetní postup pro účely daňového účetnictví.

Změny v roce 2018

Úpravy aktuálního roku jsou nevýznamné. Dotkli se nových ustanovení daňového řádu. Jedna z novinek se týkala kontroly nákladů na nákup dlouhodobého majetku. Na další čtyři roky byl rozšířen seznam objektů pro organizace, na které se bude uplatňovat zrychlené odpisování s koeficientem nejvýše tři. Přírůstkovou sazbu lze uplatnit pouze na aktiva uvedená do provozu po začátku roku 2018 a pouze na fondy uvedené v seznamu schváleném ruskou vládou. Pokud má organizace takový majetek a hodlá při jeho odepisování použít nový ukazatel, je nutné to specifikovat v účetních zásadách pro účely daňového účetnictví v roce 2018.

Pojďme se blíže podívat na další tři letošní změny:

• Zavedení konceptu „daňového odpočtu u investic“.
• Úpravy v účtování výdajů na výzkum a vývoj (Výzkum a vývojdesignová práce).
• Změny v účtování DPH na vstupu.

Odpočet daně za investice

Od začátku tohoto roku byl do kapitoly 25 daňového řádu zaveden nový pojem „daňový odpočet u investic“. Od roku 2018 mají organizace právo snížit si zálohově placenou daň z příjmu o nově zavedený daňový odpočet. Mohou to být náklady na pořízení nebo modernizaci dlouhodobého majetku v odpisových skupinách tři až sedm.

Uvedené náklady lze odečíst 100 %: až devět desetin z regionální části poplatku, až jedna desetina z federálního. Výše investiční srážky za část poplatku odváděnou do rozpočtu kraje nesmí přesáhnout rozdíl mezi vypočtenou výší fiskálního poplatku bez srážky a daní vypočtenou sazbou 5 %. To znamená, že 5 % bude muset být odvedeno do krajského rozpočtu. Pokud srážka přesáhne fiskální poplatek, bude nevyužitá část převedena do budoucích období. Srážka z investice se použije na fiskální poplatek počínaje obdobím, ve kterém bylo hlavní aktivum uvedeno do užívání nebo byla změněna jeho hodnota.

V souladu s účetní politikou se pro účely daňového účetnictví v roce 2018 neodepisují předměty, kvůli kterým byl použit daňový odpočet na investice. V případě prodeje hlavních předmětů, u kterých byl odpočet uplatněn, bude po skončení doby jeho využití celá částka dle smlouvy uznána jako výnos. Pokud podkladové aktivum, které byloje uplatněn odpočet investice, bude prodán před koncem své životnosti, organizace bude muset získat zpět fiskální částky nezaplacené z důvodu uplatnění odpočtu. V tomto případě budou náklady na dlouhodobý majetek při pořízení zohledněny v nákladech.

Při rozhodování o použití daňového odpočtu na investice je třeba vzít v úvahu, že při kontrole daňového přiznání má inspektor právo požadovat vysvětlení a podklady k použití odpočtu. Transakce organizace, která uplatňuje odpočet se svou závislou osobou, budou uznány jako podléhající kontrole, pokud příjem z nich přesáhne částku 60 milionů rublů. V současné době je uzákoněno, že poplatníci s nárokem na odpočet budou určováni na krajské úrovni. Subjekty si mohou samostatně stanovit podmínky pro přiznání odpočtu investice. Vzhledem k tomu, že takové změny zlepšují situaci organizací, mohou subjekty přijmout příslušná pravidla a prodloužit jejich účinnost od začátku běžného roku. Rozhodnutí použít odpočet musí být zapsáno do účetních pravidel účetní jednotky pro účely fiskálního účetnictví.

R&D

Došlo ke změnám v právních pravidlech pro účtování nákladů na výzkum a vývoj:

• Další seznam nákladů na výzkum a vývoj.
• Byl upřesněn postup uznávání nákladů na vědeckou a výzkumnou práci, které lze zohlednit při daňovém zdanění koeficientem zvýšeným o jeden a půl. V tuto chvíli mají organizace právo zohlednit tyto výdaje v ostatních nákladech účetního období, ve kterém byly práce nebo jejich jednotlivé etapydokončeno. Od začátku roku však budou výdaje tvořit počáteční cenu nehmotného odepisovaného majetku, výhradních práv k výsledkům duševní práce získaných v důsledku práce. V zásadách daňového účetnictví organizace je nutné opravit vybraný postup uznání nákladů.

Vstupní DPH

Na začátku roku 2018 byly provedeny změny týkající se organizací, které mají transakce podléhající DPH a nepodléhající DPH. Při provádění operací je společnost povinna vést oddělenou evidenci vstupního fiskálního poplatku pro zdanitelná a nezdanitelná plnění. Pokud celkové náklady na nezdanitelná plnění nepřekročí 5 %, má organizace právo nevést samostatnou evidenci a odečíst celou částku fiskálního poplatku.

Změny v zákoně již neumožní společnostem neoddělovat účtování DPH na vstupu od zdanitelných a nezdanitelných plnění. Zůstane pouze právo na odpočet celkového fiskálního poplatku. Vzorový účetní postup pro účely daňového účetnictví za rok 2018 podle OSNO organizace v oblasti účetnictví DPH je tedy potřeba upravit v souladu se změnami v legislativě.

Účetní zásady pro společnosti pod OSNO

Pro účely daňového účetnictví by zásady společnosti měly obsahovat následující body:

• Pravidla pro výpočet daně z příjmu. Dokument je povinen upřesnit pořadí rozdělení příjmů a výdajů. Pro organizace zabývající se komerční činností je tato problematika hlavní. Pro neziskové organizaceproblém, který se řeší při psaní daňové politiky z důvodu odděleného účtování zdanitelných a nezdanitelných příjmů a výdajů za všechny práce. Toto je jeden z hlavních parametrů daňových účetních zásad.
• Účetnictví samostatně. Existuje požadavek na vedení uvedených záznamů pro organizace, které dostávají finanční prostředky na určité účely. Pokud společnost, která tyto prostředky přijala, takové účetnictví nevede, je příjem považován za zdanitelný ode dne přijetí. Jak provádět oddělené účetnictví o příjmech a výdajích provedených na jejich náklady, zákon neuvádí, proto by měl finanční specialista tento bod v účetní politice pro účely daňového účetnictví objasnit na příkladu organizace. Pokud jsou například v organizaci příjmy a výdaje rozděleny mezi statutární a výnosové činnosti, lze účetní evidence v účetnictví použít i jako daňové. Pokud v účetnictví nejsou potřebné informace, má organizace právo je doplnit o podrobnosti. Je důležité oddělit náklady na řízení organizace a nepřímé náklady financované z nezdanitelných příjmů, neboť souvisí se zákonem stanovenou činností. I když část nepřímých nákladů lze uhradit prostřednictvím komerčních aktivit. Rozlišení nepřímých nákladů je založeno na skutečném objemu jejich úhrady.
• Nemovitost podléhající odpisům. Postup při zjišťování takového majetku je předepsán zákonem. V účetní politice pro účely daňového účetnictví by měl být na příkladu organizace stanoven způsob odpisování. Existuje lineární metoda a nelineární metoda. Výběr napodnikatelská činnost se častěji provádí ve prospěch lineárního, jednoduššího způsobu výpočtu odpisů. Metoda zvolená společností platí pro dlouhodobý majetek bez ohledu na datum jeho nákupu. Bez ohledu na metodu zvolenou v účetní politice pro daňové účely se lineární metoda používá u budov a majetku zařazených do osmé, deváté a desáté odpisové skupiny bez ohledu na období, kdy zahájily činnost. To lze snadno ověřit při auditu účetních zásad pro daňové účely. Všechny výpočty v organizaci musí probíhat v souladu s účetní daňovou politikou. Takže např. účetní postup pro účely daňového účetnictví umožňuje výpočet odpisů nižšími než zákonnými sazbami, pokud je to v dokladu zakotveno. Rozhodnutí o uplatnění klesajícího ukazatele v podnikatelské činnosti je předepsáno v politice s volbou způsobu odepisování. Při prodeji odpisovatelného majetku organizacemi, které používají snížené odpisové sazby, je jejich konečná cena stanovena na základě použité odpisové sazby.
• Odpisová prémie, která zahrnuje cenu dlouhodobého majetku, kterou lze zohlednit nejvýše ve výši 10 % počáteční ceny dlouhodobého majetku organizace nebo nákladů vynaložených v případě změn dlouhodobého majetku z důvodu rekonstrukce, likvidace nebo modernizace. Výjimku tvoří dlouhodobý majetek přijatý zdarma. Odpisový bonus se poskytuje zejména na majetek, který je předmětem odpisování. Mezitím se majetek organizací zabývajících se nekomerčními činnostmi, přijatý jako výnos pro určité účely nebo zakoupený na úkor těchto prostředků a použitý k provádění činností v souladu se chartou, neodepisuje. Uplatnění prémie je právem organizace, jehož použití musí být stanoveno v účetním dokladu organizace pro účely zdanění daňového inkasa. V účetním dokladu je nutné uvést výši pojistného a seznam předmětů, které jej uplatňují.
• Výdaje na materiál. Při kalkulaci nákladů na odpis materiálu a surovin vynaložených na poskytování služeb je ve fiskální politice předepsána jedna z vybraných metod oceňování surovin a materiálu: pořizovací cenou jednotky zásob, průměrnou cenou, pořizovací cenou. prvních akvizic (FIFO). Stejným způsobem může finanční specialista společnosti hodnotit zboží zakoupené za účelem dalšího prodeje, což je rovněž předepsáno v účetních zásadách pro účely výpočtu daňových poplatků.
• Přímé a nepřímé náklady. Pokud organizace zvolila pro stanovení příjmů a výdajů akruální metodu, pak se výrobní a prodejní náklady vynaložené během vykazovaného období dělí na přímé a nepřímé. Organizace sama uvádí seznam přímých nákladů v účetní politice pro výpočet daní. Všimněte si, že rozdělení nákladů na přímé a nepřímé je vyžadováno pro všechny organizace, jak vyrábějící nebo prodávající produkty, tak provádějící práci nebo poskytující služby. Poskytovatelé služeb mohou přiřadit přímé nebo nepřímé náklady, které vzniklyve vykazovaném období plně omezit výsledky obchodních aktivit.
• Rezervace výdajů. Pokud se organizace zabývá nekomerční činností, může si tvořit rezervu na budoucí výdaje související s její podnikatelskou činností a zohledněné při stanovení základu pro výpočet daní. Veřejná organizace sama rozhodne, zda bude či nebude vytvářet rezervy na budoucí výdaje a v daňové politice stanoví druhy nákladů, na které bude rezerva finančních prostředků použita. Z nejčastějších nákladů lze vyčlenit výdaje na opravy dlouhodobého majetku a také na mzdy zaměstnanců (včetně dovolených, kterých je většina v letním období). Samostatně je v účetních zásadách pro daňové účely nutné evidovat rezervu na pochybné pohledávky. Nevzniká k rovnoměrnému odepisování nákladů organizace, ale k odpisu části dluhu předem. Tento dluh je ještě později z kategorie pochybných, s největší pravděpodobností se přesune do kategorie beznadějných. Ve fiskální politice je vhodné při tvorbě rezervy na dluhy odkázat nikoli na obecnou pro neziskové organizace, ale na speciální normu. V praxi je pro rezervování výdajů vhodné zajistit samostatnou daňovou evidenci, která odráží rezervy na různé druhy budoucích výdajů. Typy fiskálních účetních registrů a postup pro promítnutí dat do nich pro analytickou část fiskálního účetnictví si vyvíjí společnost sama a nastavuje je podle účetní politiky organizace pro výpočet fiskálníchpoplatky.
• DPH. Pro tento fiskální poplatek má organizace několik možností pro výpočet. Všechny náležitosti výpočtu daně jsou předepsány zákonem. O samostatném účtování zdanitelných a nezdanitelných plnění rozhoduje plátce daně.

Účetní zásady pro společnosti v rámci zjednodušeného daňového systému

Organizace, které si zvolily jako předmět fiskálního zdanění „příjmy minus náklady“, mohou platit daň v diferencovaných sazbách stanovených regionálními úřady. Společnost nacházející se ve zjednodušeném daňovém systému "příjmy minus náklady" v účetní politice pro účely daňového účetnictví při jejím psaní zafixuje své rozhodnutí v dokumentu. Pro organizace, které počítají jedinou daň z rozdílu mezi příjmy a výdaji, je účtování výdajů nesmírně důležité.

Organizace sídlící ve zjednodušeném daňovém systému by si měla vybrat jednu z metod hodnocení surovin a materiálů:

• za skladovou cenu;
• za cenu vypočtenou průměrem;
• cena za první nákup (FIFO).

Organizace předepisuje svou volbu v účetních zásadách. Zpravidla se volí metoda podobná metodě používané v účetnictví.

Příklad účetní zásady pro daňové účetnictví

Toto je příklad daňové politiky společnosti uplatňující základní daňový systém.

Dokument účetních zásad	Schválená verze	Základ (článek ruského daňového řádu)
Postupúčetnictví	Účtování při výpočtu daňových poplatků ve společnosti je organizováno na základě účetních registrů v účetním oddělení s doplněním údajů nezbytných pro účtování o daňovém zdanění v souladu s požadavky zákona.	313, 314
Postup pro účtování příjmů (výdajů)	Účtování při výpočtu fiskálních poplatků se provádí na akruální bázi.	271, 273
Způsob odepisování surovin a zásob	Při výpočtu výše nákladů při odepisování materiálů, surovin používaných při výrobě zboží nebo provádění prací se používá metoda odhadu průměrných nákladů	254
Metoda odhadu nákladů na zakoupené zboží k prodeji, snižující tržby z prodeje	Při prodeji zboží jsou náklady na jeho nákup určeny organizací pro účely daňového zdanění za průměrnou cenu	268
Vyřazení zařízení a vybavení z provozu	Účtování v komplexu nákladů na materiál, náklady na nástroje a přípravky, když začnou fungovat	254
Metody výpočtu odpisů	Lineární metoda	259
Metody účtování kapitálových výdajů na dlouhodobý majetek	Kapitálové výdaje pro daňové účely zvyšují počáteční cenu podkladového aktiva.	258
Seznam přímých nákladů přiřaditelných k výrobě zboží	Přímé náklady pro daňové účely jsou materiálové náklady, kompenzační náklady zaměstnanců, náklady na povinné sociální pojištění pracovníků, náklady na povinné pojištění výrobních pracovníků, odpisy dlouhodobého majetku.	318
Přímé náklady a jejich účtování	Přímé náklady spojené s poskytováním služeb v plné výši. Jsou připisovány snížení příjmu z výroby a prodeje za určité období bez připsání bilance nedokončené výroby.
Postup pro alokaci přímých nákladů na výrobu, která nebyla dokončena	Přímé náklady se účtují mezi zbývající část výroby, která není dokončena, a vyrobené produkty ve vztahu k položkám přímých nákladů.	319
Postup pro výpočet množství nákupů zboží organizací	Náklady na nákup zboží zahrnují původní cenu zboží a také náklady na dopravu.	320
Postup pro příspěvky zálohových plateb fiskálního poplatku do finančního výsledku na měsíční bázi	Pokud organizace platí zálohy, uhraďte je ve výši jedné třetiny zálohy za čtvrtletí.	268
platforma pro distribuci pohledávek DPH	Částky fiskálních poplatků uváděné prodejci se odečítají v určitém poměru, který je stanoven zákonem. Částkou odeslaného zboží, která je základem pro poměrnou část rozdělení daně k odpočtu, se přitom rozumí příjem z prodeje bez zohlednění poplatku.	170
Postup distribuce DPH	Při provádění transakcí je odpočet daně plně proveden, pokud podíl celkových nákladů na nákup zboží nepřesáhne pět procent z celkové částky celkových nákladů.
Postup účtování DPH pro zdanitelná a nezdanitelná plnění	Při současném uskutečňování zdanitelných a nezdanitelných plnění společnost vede evidenci DPH odděleně pro všechna plnění. Částky fiskálních poplatků za nakoupené zboží se evidují samostatně na účtu 19 se znakem příslušnosti k transakcím: fiscalable; nezdaněno; podléhající a zároveň nezdanitelné.	149

Tabulka ukazuje hlavní body, které je třeba zapsat do vzorového účetního pravidla pro účely daňového účetnictví pro rok 2018.

Účtování pro IP

Účetní politika pro daňové účely pro jednotlivé podnikatele se tvoří stejným způsobem jako pro organizace.

Pokud je podnikatel v OSNO, musí se zaregistrovat:

• Procedura záznamu pro výpočet fiskálních poplatků.
• Postup pro účtování aktiv a pasiv.
• Možnost uplatnit slevu na dani pro zaměstnance.
• Metoda hodnocení materiálů a zboží zakoupených za účelem prodeje (implementace).

Pokud podnikatel používá zjednodušený daňový systém, pak zásady fiskálního účetnictví odrážejí:

• Způsob vedení záznamů a knih o příjmech a výdajích.
• Oddíl o účtování dlouhodobého majetku uvádí náklady na pořízení majetku souvisejícího s dlouhodobým majetkem a postup pro jejich připsání do nákladů organizace.
• Kontrola materiálů a zboží odrážející kalkulaci jejich nákladů a postup jejich odepisování do nákladů, přidělování hořlavých materiálů, postup promítání daňové daně z přidané hodnoty.
• Mějte pod kontrolou náklady na prodej zboží, včetně nákladů na skladování a údržbu, pronájem prostoru a náklady na reklamu a jak jsou účtovány do nákladů pro daňové účely.
• Účtování ztrát, popisující postup připisování finančních ztrát minulých let a překročení nejmenší částky daně nad vypočtenou částku z finančního výsledku organizace běžného roku.

Dokument obsahující všechny výše uvedené informace je schválen příkazem k účetní politice daňového účetnictví na konci předchozího období nebo na začátku běžného roku. Kontrolu plnění politiky podle správního dokumentu provádí odpovědná osoba. Tímto zaměstnancem je zpravidla sám podnikatel.